Bojovka, která byla

Dnešní večer už všichni tušili, že se nebude konat všem známé "nic" a bude bojovka. Mladé naděje tábora byli ihned po večerce vyhnáni do polí a po třech minutách vypouštěni na zpáteční cestu (plnou hrůzostrašných zážitků, kvůli kterým budou mít jistě trauma). S některými šli jako bodyguardi vedoucí a do historie se vnesla hláška Ilči "Nechte nás, padouši, na pokoji, my jsme ještě malí." (Ilča pro větší důraz doprovázela toto tvrzení hrozícím zdviženým ukazováčkem, který nemohl  být v té tmě vidět), což brali démoni ve křoví jako provokaci, takže začali strašit ještě víc. Staří důchodci, my velcí, jsme si mohli ještě  hodinu pospat a teprve poté nás David vytáhl na cestu. Při samotné cestě na start bojovky se mnozí z nás báli daleko víc než při bojovce, která se nesla v duchu procházky po poli a cesty alejí - a jestli na nás někdo "vybafl"? Ne. Tedy, abych byla přesnější, slovo BAF nikdo z nás vůbec neslyšel, zato jsme slyšeli: "Máš u sebe drogy?", "Nesviť na mě baterkou.", "On už asi přešel, tak nic, hoši." a další perličky. Temní démoni své pustošení našich duší doplnili ještě výpadem v běhu, jenže jelikož mnozí z nás neměli, nebo vůbec nezapli po celou cestu baterku, tak jsme je jen sledovali, jak běží v úplně jiném směru než se právě nacházíme. Celkově mám pocit, že z bojovky (pro nás, velké) se stává doplňková lekce občanské výchovy a za pár let budeme na konci cesty vyplňovat testík. Nicméně mi to vůbec nevadí, protože mnohem radši budu psát test, než budu strašena temnými démony, jako byli menší. Docela smutné, že?

Barča

Den 7 - Závěr příběhu

Protože by jsme se moc nevyspali po bojovce, budíček se posunul na devět hodin. Hned po snídani byla přehlídka programů, na kterých jsme celý týden pracovali. Jako první jsme viděli střílečky udělané v Baltíkovi. Hned poté byly gamebooky (hry jako byla záchrana Pindi) udělané v C. Následovali komiksy, na to plakáty v Zoner Caliisto , později filmy udělané pomocí lega a stop-motion a nakonec stránky v HTML.

Všichni jsme byli tak zaujatí programy, že jsme zapomněli na svačinu, šli jsme tak rovnou a oběd. Byl brambory, kuřecí kousky a to vše na mrkvi. Když jsme se všichni najedli, čekala nás soutěž zaměřená na naši všímavost. Dostali jsme 7 otázek, jako jsou například: "Kolik mají vedoucí tým sourozenců" nebo "Kolik je venku laviček". Po pauze na svačinu jsme se dozvěděli strašnou zprávu, že USA byly obsazeny. Naštěstí jsme my, superhrdinové byli připraveni a vyrazili jsem je okamžitě osvobodit. Úkol se velmi podobal minulému roku, kdy jsme dobyli Královo Přístaviště. Dnes však bylo velké množství nepochopení pravidel (u všech týmů) a tak akce nebyla na 100% vydařená.

Náladu nám spravila večeře - buchtičky s vanilkovým krémem. Teď jediné co zbývá je změnit minulost, aby náš super-padouch Floyd Cophead se nikdy nestal padouchem.

Kačka a Vojta

Den 6. - Byrokracie

Dnes jsme měli posunutou snídani až na půl osmou. Po snídani jsme celé dopoledne seděli u počítačů a pracovali na svých celotáborových projektech. Někteří dělali Stopmotion, Komiksy a jiní třeba Baltíka. Mezi tím jsme měli k svačině červený meloun. K obědu byly bramborové knedlíky, vepřové maso a špenát. Po poledním klidu, který byl až do čtvrt na tři, jsme hráli celé odpoledne hru. Blíží se totiž konec tábora, a tak musíme konečně něco udělat s těmi zákeřnými superpadouchy. Cílem té hry bylo na konci získat pět obálek s informacemi o pěti superpadouších, které vytipovala naše rozvědka. Chodili jsme po všemožných úřadech a získávali různá povolení, doporučení, podávali žádosti… Prostě jako v běžném životě. Na některých z úřadů jsme také museli plnit úkoly, abychom dané povolení získali. Přehled všech úřadů a povolení bude ke stažení pod článkem. Hru jsme museli přerušit až na večeři. K večeři bylo rizoto s kuřecím masem a broskví. Po večeři jsme ještě obešli poslední úřady a nastal každodenní sněm. Na něm jsme rozbalili po týmech všech pět obálek. Všechny informace jsme si pečlivě pročetli a zjistili, kdo za tím vším stojí. Byl to superpadouch jménem Floyd Cophead. V závěru dne jsme psali blogy a někteří hráli hry.

Tom Veselý

Někde mezi 5. a 6. dnem...

Snad všichni (krom těch, kteří tuto informaci zarytě popírají) zažili dnes, ve středu večer, velký šok. Velký šok se dá docílit mnoha způsoby, ale nikoho z vás by asi nenapadlo, že to jde i větou "Jděte ihned spát a zítra je budíček posunutý o půl hodiny." Chodbami se rozléhalo něco jako "Božéééé bude bojovka a já nemám baterku!!" (těmto nešťastníkům slíbil Iron Man, že jim půjčí jednu ze svých svítících rukavic, kdyby náhodou nějaká noční cesta přece jenom byla...). V 10:05 - celý tábor byl schopen pod peřinami ani nedutat a napjatě čekat, zda se ozve silné bušení na pokojové dveře...
Nic. Vůbec nic se nestalo, byl slyšet jen hlasitý smích vedoucích (nikdo neví, zda se smáli nám, ustrašencům, nebo si jen povídali vtipy) a my stále čekali na dobrodružství o půlnoci. Půlnoc se změnila na jednu hodinu, pak na dvě, tři.....postupně jsme všichni usnuli. A jak jsme byli ráno rádi za posunutý budíček.

Barča

Den 5. - Trénink

Dnešek jsme začali jako každý jiný, snídaní podle výběru. Jelikož se však již blíží poslední den a my musíme mít připravený nějaký výtvor, který můžeme ukázat ostatním, tak se zrušil ranní program a místo něj jsme měli práci s počítačem až do obědu, přerušenou pouze krátkou pauzou na svačinu.

K obědu bylo kuře s bramborami. Určitě nejsem jediný, který hlad vůbec neměl. Aktivitu jsme si vynahradili po obědě, kdy jsme podstoupili trénink, takový, jaký mají superhrdinové. Je to důležité pro náš plán na poražení superpadouchů, který je samozřejmě tajný. Trénink zahrnoval úkoly jako je na například trénink navigace - v tomto ohledu náš tým bohužel stále není dokonalý, ale již jsme se zlepšili po dvou dnech! Neskončili jsme poslední, nýbrž o příčku lépe. Všechny ostatní aktivitu vyžadovaly dobrou paměť, v čemž očividně vynikáme! Při hraní "tiché pošty" jsme se dostali na místo první! Ve hře jsme byli rozděleni na dvě skupiny, přičemž v každé se měl jeden člověk naučit básničku a tu poté naučit dalšího člověka a tak dále, až ji poslední napsal na papír, na kterém se spočítaly rozdíly oproti originálu. Starší, Bára, já a Honza, dostali básničku těžší a zvládli jsme ji se třemi chybami. Mladší - Kačka, Tom, Jirka a Milan - dostali lehčí a zvládli ji absolutně bez chyby, a to vůbec není snadná věc. Další úkol - přejít neviditelné bludiště. Zde však hrála velkou roli náhoda a jediný způsob, jak najít správnou cestu byl pokus/omyl, a tak jsme skončili třetí. Poslední úloha byla napsat jméno, tým a hrdinu co nejvíce lidí na táboře. Já si tím uvědomil, jak málo si toho pamatuji, ale náš úžasný tým vyšvihl náš průměr tak, že jsme zvítězili.

Měli jsme moc chutnou svačinu, tou byly buchty s tvarohem. Zmizely rychleji než peníze mizí z kapsy. Hned jak jsme se posilnili, vyrazili jsme na výlet, kolem rybníku, po cestě, po louce, až k lesu. Zde nás nejdříve David vyhnal ke zatravněnému kopečku, pod záminkou že tam je skrytá zpráva. Samozřejmě jsme ji zbytečně pět minut hledali, aby vedoucí měli čas připravit lístečky pro poslední hru dne. V lesíku určili deset míst, kde byly položeny barevné lístečky s různou hodnotou - od 1 do 29. Pravidla hry byla jednoduchá: každý může mít jen jeden lísteček jedné barvy (z jednoho místa) a účelem je získat nejvyšší hodnotu. Každý člověk dostal body do osobního hodnocení podle počtu lístečku (maximálně 3 za více než 175 bodů). Po úspěšném dni jsme se všichni vrátili na večeři - milánské špagety. Snad každý dostal víc než chtěl, ale i tak mnozí snědli celou porci, aby dostali bod za jedlíka.

Vojta

Den 4. - Výlet

Dnes je ten slavný den, jdeme na výlet.
Hned po snídani jsme si sbalili vše, co potřebujeme a jdeme. Hlavně si nezapomenout plavky! Nyní, časová osa... ;-)
-  9:10 Konečně vyrážíme na túru, která je cca 4 km dlouhá.
- 10:00 Zastavujeme na lesním rozcestí a začínáme hrát bezva hru: napište co možná nejvíce amerických států.
- 10:30 Konečně jsme všichni popsali státy a kontrolujeme je.
- 10:35 Jednotlivě jdeme cestou, musíme si pamatovat čísla na ní rozmístěná.
- 11:07 Po krátké pauze na svačinu pokračujeme.
- 11:13 Zastavujeme... Zase si něco zahrajeme! \o/
- 11:23 Začínáme hrát obkreslovací hru.
- 12:10 Vyrážíme zas tam, kam to táhne nás! :-D
- 13:00 Jsme u VZ MĚŘÍN, budeme se koupat.
- 14:54 Konečně jsme se vykoupali. Jsme venku a obléháme obchody.
- 15:54 Vyrážíme zpět stejnou cestou.
- 16:39 Zastavujeme na místě naší poslední hry!
- 17:09 Konečně jsme dorazili k ubytovně, kde si říkáme kolik máme peněz, které jsme dostali na začátku cesty, kolik máme podpisu z humanitární akce a vůbec. *
Tímto bych to shrnul... Výlet se opravdu povedl. Vážně! I večeře byla dobrá. Nyní jsme na počítačích a paříme Counter Strike a další dobře hratelné hry. Dobrou!

Honza Linhart

*Tato věta vám jistě zamotala hlavu. Jaké peníze? Humanitární akce? Celý příběh byl vlastně trochu jinak. Ani časová osa není dokonalá... Ještě před samotnou túrou dostal každý 5 "peněz" (1 peníz byl roven 1 životu v hře probíhající po celý výlet). Při této hře (která některé vystresovala tak, že radši s ostatními vůbec nemluvili) jste nesměli říct ano/ne a jakékoliv tomu podobné výrazy. Pokud jste toto jediné pravidlo porušili, odevzdali jste dotyčnému, jenž vás "načapal", jeden život. Na konci měli někteří několikanásobně více životů než kočky, ovšem jiní byli dávno po své mluvnické smrti.
A teď humanitární akce. My, superhrdinové, musíme pomáhat a chránit (toto slovní spojení nemá žádnou spojitost s policií ČR, či vojenskými rozvědkami), a proto jsme občanům v nouzi (kteří mnohdy nevěděli, že v nouzi jsou) rozdávali táborové peníze, mapy souřadnic (podpora orientace v prostoru), plastová písmenka (co když neumí číst a psát?!), celofánové koule (rozvoj lásky k blyštivým předmětům) a přívěsky (rozvoj citu pro umění). Výměnou za naprostou maličkost - jejich podpis. Některé týmy ani zdaleka nerozdali všechno, ale to my (hlavní zásluhu má Milan, Tom, Jirka) jsme rozdali naprosto vše, včetně fólie ve které dary byly, některé věci jsme rozebrali, aby se dostalo na širší spektrum obyvatelstva a změna byla co nejrychleji viditelná. Takže až se k vám dostane kupa dětí ve stejných mundúrech, podepište se jim na papír a obdržíte celou sadu věcí. Pokud umíte falšovat cizí podpisy, dostanete ještě hadřík zdarma! 

Barča

-- Fotky --

Den 3. - návštěva Čtyřlístku

Dnes jsme měli k snídani bufet. Potom jsme šli na počítače, kde jsme dělali zajímavé věci. Na počítačích jsme byli hodinu a půl. Ke svačině jsme měli nektarinku.  Potom jsme šli obkreslovat nasprejovaná trička a když jsme je dokončili, tak jsme si udělali masky. Masky většina dětí nedokončila, protože už byl oběd. K obědu bylo drůbeží maso s rýží. Potom byl odpolední klid. Po odpoledním klidu jsme byli  na návštěvě u Čtyřlístku, hledali jsme Pinďu. Nakonec jsme ho našli ve hře Half-Life, kterou měl Myšpulín na svém počítači. Následovala volná zábava, někteří hráli vybíjenou, jiní si hráli na pískovišti. Pak byla večeře, zapečené těstoviny s kečupem a okurkou. Po večeři jsme se opět fotili a měli, jako každý den, konferenci. Po ní jsme šli psát blog. Dobrou! :-)

Jirka Krotil